Jóga znamená spojení, sjednocení, obnovení spojení individuálního Já (átman) s universálním Bytím (paramátman).
Jóga však není náboženstvím, spíše je souborem návodů a pravidel jak dospět k poznání sebe sama a díky tomu  k osvobození.
Jóga v pravém slova smyslu znamená splynutí bez odlišení. Pomáhá najít v mnohosti jevů jednotící princip, který platí ve všem, tedy pomáhá pochopit smysl naší existence. Pod pojmem splynutí je potřeba vnímat celou škálu významů, integraci uvnitř člověka a všech jeho součástí do harmonického celku až po pochopení a prožití odpovědí na otázky typu:
 "Kdo jsem já?", "Odkud jsem přišel?", "Kam kráčím?", "Jaký má smysl moje existence?" atd.
  
     Její původ nelze jednoznačně odvodit z védských textů. Rozvíjela se stranou hlavní védsko-brahmánské tradice a šířila se ústním předáváním
poznání z učitele na žáka. Později byla zařazena mezi šest ortodoxních systémů, které se nazývají daršany.
Jenom pro úplnost, těch šest je: sánkja, jóga, njája, vaišešika, mimámsa, védánta. Všech šest má mnoho rysů společných.
Všechny přejímají a rozpracovávají učení upanišad o reikarnaci a karmě, připouštějí mókšu (možnost osvobození),
sansáru (koloběh životů), věří v existenci nesmrtelné a na těle nezávislé duše a také vedou k dodržování etických zásad.

    Nejstarší zmínky o józe pocházejí z bráhman (900 až 500 př. n. l.). V upanišadách se mluví o způsobech meditace a uctívání,
které pochází z let kolem 900 př. n. l. Nejznámější zmínky o józe pochází z Bhagavadgíty (200 př. n. l.) a z Pataňdžaliho jóga súter
(300 až 200 př. n. l.). O Pataňdžalim toho nic bližšího nevíme, ale jeho Jógasútra a také jeho jméno jsou pořád živé.
Jóga v jeho pojetí je zastavením pohybu mysli (jóga čitta vrtti niródha) a také ovládnutím těla. 
V Patandžaliho pojetí je jóga osmidílnou stezkou, která byla později také nazvána rádža jógou.